Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
OBVURT z kanadského Québecu sú riadne nový kolektív, rok vzniku 2020, ale členovia sú na scéne vskutku dobre zapísaní. Philippe Drouin (UNBREAKABLE HATRED) gitary, vokály, Olivier Pinard (CATTLE DECAPITATION, CRYPTOPSY) basgitara, Samuel Santiago (ex-FIRST FRAGMENT, GOROD) bicie. Už ste zvedaví? Tak len letmo, kapela je taká nová, že nie je ešte ani na Archívoch. Názov OBVURT je skladačkou zo slov „obvert“ a „hurt“ a jeho autorom je Philippe, ktorý ním odkazuje na osudový zvrat v živote, ktorým si prešiel. Ten stojí aj za príbehom prvotinou hudobnícky nadupanou trojkou spracovávaným. V skratke – čo všetko zažijete, ak ste gitarista a na zápästí vám vyhučí kostený výrastok, ktorý musí chirurgicky preč. Strach, hnev, frustrácia, myšlienky, spomienky, nádej, odhodlanie, s týmito témami sa tu pracuje.
Nahrávku otvára organové intro, ktoré môže v roku 2021 vyznievať aj ako klišé, aj ako lacnota typu „s týmto iste krok vedľa nespravíme“, ale je inšpirované J.S. Bachom. Toho Philippe ctí i cvičením jeho diel na gitare a nakoniec, ako úvod do drámy poslúži. Nasledujúce kvinteto skladieb zaujme skôr vyspelosťou a vypracovanosťou než nejakou treskúcou originalitou, ale v rámci technického a brutálneho death metalu je „The Beginning“ vskutku impozantným vstupom na scénu, aký sa od ľudí so skúsenosťami s hraním vo virtuóznych extrémnych telesách očakáva. Je to technické, ale prístupné a funkčné, žiadna prázdna predvádzačka, a zároveň ide o vyslovene nárezový a útočný death metal. Veľmi dobre tu funguje brutalita „suffocationovských“ UNBREAKABLE HATRED a výbušnosť CRYPTOPSY, od ktorých si OBVURT berú aj technické podanie a kompozičnú vyšperkovanosť v spolupráci s atmosférou. Tretím kúskom do skladačky je melodika a istá náladovosť, ktorá dostáva presne toľko miesta, aby hudba ako celok nestrácala na drive a agresivite. Občas sa takto Philippe, Olivier a Samuel dostávajú až na hranicu výpravnej dramatickosti uctievaných brutalistov, u ktorých si žiadny dobytok nemôže byť istý hlavou. Ako celok je tu tech/BDM sťa z učebnice, ktorý po poctivom vstrebaní bude baviť dlhodobo. Nahrali ho v auguste minulého roku pod producentským dohľadom Christiana Donaldsona z CRYPTOPSY.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.